Klusácké dostihy
Klusácké dostihy
Klusácké dostihy byly prvním organizovaným jezdeckým sportem. Již 1500 let před Kristem držel asyrský královský dvůr nákladné stáje a profesionální trenéry koní, kteří byli zapřaháni do kariot, určených původně pro válečné účely. Záhy se však tyto vozíky začaly používat pro lov i závodění. Dostihy ve vozech-jezdilo se však cvalem-nikoli klusem-byly na programu olympijských her již v sedmém století před naším letopočtem a velké úctě se těšily i ve starověkém Římě.
Moderní klusácké dostihy
Moderní klusácké dostihy se začaly vyvíjet až v 19. století. Slovo "klusácké" však není ve vztahu k dostihům zcela přesné nejen proto, že, jak již bylo řečeno, se první závody s vozy běhaly cvalem, ale i proto, že slovem "klus" můžeme označit dvě varianty stejného chodu-diagonální klus a mimochodný klus. Mimochodný klus je obvykle hodnocen jako rychlejší krok a mimochodníci (paceři) jsou také mnohem méně náchylní k tomu, aby při klusu zacválali, což je proti pravidlům klusáckých dostihů a penalizuje se to diskvalifikací. Klusáci jsou oblíbení v Evropě, zatímco mimochodníci se užívají téměř výhradně v Americe. Klusáci a mimochodníci se nestaví proti sobě v jednom dostihu. (Mimochod je při dostizích "klasických" klusáků považován také za "nečistý" chod, jako např. cval nebo třítakt, a kůň je za něj diskvalifikován)
Klusácké dostihy se jezdí obvykle ve zvláštním lehkém dvoukolovém vozidle-sulce-, která má rám ve tvaru U, méně často pak v sedle. Sedačka pro žokeje je umístěna v oblouku rámu. Klusácké dráhy jsou si navzájem hodně podobné a tvarem se blíží oválu, na kterém se běží vždy na levou ruku. Velmi často mívají umělý povrch a umělé osvětlení, takže je možné závodit po celý rok.
Novinky v klusáckých dostizích
V polovině dvacátého století byly do klusáckého sportu zavedeny dvě novinky: umělé osvětlení závodní dráhy-(poprvé na Roosweltově závodišti na Long Islandu v New Yorku) a mobilní startovací zařízení. To se skládá ze dvou sklápěcích kovových křídel umístěných na jedoucím automobilu, za kterým bok po boku klušou závodící koně až na místo startu, kde jsou vypuštěni. To udělalo dostihy oproti minulosti mnohem vyrovnanější. Nejdůležitější současná klasická dráha byla otevřena v roce 1976 v Meadowlands v New Jersey.
Na evropském kontinentu jsou klusácké dostihy mnohem populárnější než rovinové dostihy plnokrevníků. Oblíbené jsou zejména v Itálii a ve Francii. Nejznámější dostihovou dráhou ve Francii, kde zavedli klusácké dostihy již v roce 1836, je Vincennes na východě Paříže. Nejdůležitějším z více než 1000 dostihů, které se tu každoročně jedou, je Prix d´Amerique. ve Francii se však stejně dobře jako klusáckému sportu daří i ostatním dostihům.
Americký klusák
Plemenem záměrně vyšlechtěným pro klusácké dostihy je americký klusák, pro kterého se od roku 1879 používá také název strandardbred. K nejvýznamnějším hřebcům tohoto plemene patří anglický plnokrevník Hambletonian, narozený v USA roku 1849, kterého lze nalézt v rodokmenu většiny dnešních amerických klusáků. V úplných počátcích pak ovlivnil chov jiný anglický plnokrevník, hřebec Messenger, importovaný z Británie v roce 1788. Od těch dob ovlivnil americký klusák významně chov evropských klusáckých plemen.
Klusácký sport v Severní Americe, ovládaný dnes Asociací klusáckého sportu Spojených států, má své kořeny v silničních závodech pořádaných u příležitosti zemědělských trhů. Počátkem 19. století se začaly v mnoha větších městech budovat klusácké dráhy. Mimochodníci, původně přehlížení představitelé klusáků, se dostali do středu všeobecného zájmu v roce 1897 díky dvěma "národním hrdinům". Prvním z nich byl kůň Dan Patch a druhým Star Pointer, kterému s ejako prvnímu podařilo překonat míli za dvě minuty.
Kolem roku 1903 bylo z Ameriky exportováno na 3000 amerických klusáků, přestože v Rusku zůstával ve středu zájmu klusák orlovský a Francie měla své vlastní plemeno-klusáka francouzského, vyšlechtěného na základě silných normandských polokrevníků.